Duben 2012

Jsem na sebe pyšná

30. dubna 2012 v 21:13 Adminka píše..
Zdravím vás všechny, :)
dnes přicházím s dobrou zprávou.Po dlouhé době se mi konečně podařilo přesáhnout svůj bazální metabolismus.Když vám řeknu, že to bylo pouze o 1,5 kalorii, bude vám to některým možná připadat směšné, zvlášť když jsem měla ještě hodinku a půl tvrdý trénink.Ale já jsem ze sebe nadšená.Tohle byl jeden z těch větších kroků.Přehoupnout se přes bazál a já to dokázala!Jako bych hrála hru na počítači a dostala se do dalšího levelu.Ovšem s malým rozdílem - první level byl nejtěžší.Ale já nasbírala všechny body, dostala jsem se dál a teď už to mám o něco snažší.Dnes jsem rodičům slíbila, že si po škole zajdu koupit něco dobrého.Pátrala jsem očima po regálech, ale když jsem neviděla kalorickou hodnotu, pátrala jsem dál.Byla jsem hodně nerozhodná, zašla jsem se podívat dokonce i k čokoládám.Ale nakonec jsem usoudila, proč do sebe cpát nezdravé věci, které mají tolik kalorií na tak malý obsah?Raději si toho dám více, ale to zdravé.Z krámu jsem se tedy vracela se zdravými čokoládovými sušenkami od Emca.Není to nic tak sladkého, jak jsem slibovala že si koupím, ale alespoň něco a tohle mi chutná.Sluníčko mi svítilo do tváře a já si připadala krásně.Připadala jsem si rozumná, štíhlounká a elegantní dáma.Vlasy mi vlály do větru, na rameni jsem měla novou kabelku a sluníčko mě naladilo příjemnou náladou.Byl to úžasný pocit.Když jsem přišla domů, přiběhla jsem k zrcadlu, jestli vypadám tak, jak se cítím.Najednou byla někde chyba."Možná bych mohla opravdu trošku přibrat, není tohle už vážně moc?" ptala jsem se sama sebe.To je poprvé, co jsem takhle uvažovala.Doteď jsem se právě tohoto děsila, říkala jsem si, že pokud přiberu budu zase ta tlustá.Opět získávám body na svojí stranu, zbohem anorexie, už tě nechci nikdy vidět!Jeden čas jsme byly dobré kamarádky, ale časy se mění!


Co se to děje

28. dubna 2012 v 13:27 Adminka píše..
Dobré odpoledne,
já dnes odjíždím na chatu, konečně.Nejdřív jsem si s sebou chtěla zabalit skateboard nebo brusle, ale rodinu bych moc nepotěšila.Chtějí mě teď mít trošku v klidu, abych hlavně moc nespalovala, takže zůstanu asi u focení.Ráno jsem se vážila a nestačila jsem se divit.Vždy jsem zhubla tak půl kila na nízkých jídelníčcích, a za 14 dnů.Teď jsem začla navyšovat, ubrala pohybu a schodila jsem kilo za týden?Neleze mi to do hlavy.Mám 41-42 kg a k tomu pořádnou dávku strachu.Co bude až mě doktorka příští týden postaví na váhu?Jakto že hubnu?Táta předevčírem křičel, že umírám, že můžu kdykoliv zkolabovat.Mám nízký tlak, i s normální váhou jsem v létě sem tam omdlela.Co bude ale teď?Podle něj už se neproberu.Mám strach,..když usínám, cítím, že i to tílko je na mě těžké.Ano, tíží mě a já se převaluji a upravuji ho tak, aby bylo lehčí a já mohla v klidu spát.O peřině ani nemluvím a o tom jak je nepříjemné spát na boku, kde mě tlačí kosti také né.Co se to sakra děje?Vždyť já bojuji, ale asi musím víc.Já tuhle váhu už přece ani nechtěla!Ale dobrovolně se vzdát tak dlouhé cesty?Včera učitelka mluvila s mým bráchou.Říkala, že jsem hrozně zhubla a jestli jím.Brácha to samozdřejmě řekl doma, z čehož byly zase problémy a pláč.Bráchovi jsem nadávala, proč to doma říkal, ale vím, že má taky strach.Asi bych měla přibrat, ale je to těžké.Hlavně už nesmím zhubnout ani gram!Už teď mi přijde, že jím opravdu hodně.I když pravdou je, že věci co miluji tolik kalorií nemají a pořád jsem pod bazálem, takže se musím dostat alespoň na ten, nekompromisně.Všimla jsem si, že některé z vás cvičí Jill.Holky, hubnete po tom kila, nebo nabíráte, ale svaly?Je to pro mě docela důležité, já nechci přibírat tuk, ale ručička na váze by mi měla ukazovat víc.Nebude to lehké..

Toffifee

27. dubna 2012 v 16:28 Adminka píše..
Princezny moje,
nedokážu vás opustit.Možná to tu nějak předělám, ale blogování mě prostě baví, nedokážu se toho vzdát.Rozhodla jsem se bojovat, pořádně se do toho ořít.Nechce se mi přibírat na tucích, takže si budu rýsovat bříško a stejně nijak moc přibírat nechci.Včera byla mamka smutná, tak jsem se jí zeptala, jestli pro ní můžu něco udělat."Začni jíst, prosím, začni jíst!" řekla a začla plakat.Rozhodla jsem se, že jí druhý den udělám radost bonboniérou.Napsala jsem k ní vzkaz a položila jí na postel.Bylo to Toffifee.Už když jsem bonboniéru kupovala, věděla jsem, že mi nabídne a já jí nesmím zklamat.Proto jsem šáhla po alespoň trošku zdravější sladkosti.Maminka přišla z práce a uviděla mě zrovna svačit.Hned se jí zvedla nálada.Když pak našla na posteli bonbonieru, rozbrečela se radostí a já jí objala."To abych si trošku osladila život viď?Vezmeš si teď se mnou, že jo?" řekla. "Jo, jasně, rovnou si to přidám ke svačince." odpověděla jsem s úsměvem, ale byla jsem z toho trošku nervózní.Jeden kousek má 43 kcal, počítala jsem s tím, ale stejně - je to sladkost.Už tak dlouho jsem nic takového neměla.Odnesla jsem si kousek do pokoje a plánovala, že to sním.Pořád to můžu vyhodit. - Ne, nebudu podvádět! - Ale je to sladkost, místo toho si můžeš vzít třeba mrkev! - Počítala jsem s tím, sním to, už od včerejška se na to připravuji a stejně mám před tréninkem. - Nejez to! Praly se se mnou dva hlasy.Kousla jsem do toho a vychutnávala si příchuť.Nakonec jsem si do pusy vzala celý bonbón. - Dělej, ještě to můžeš vyplivnout!Hned! Nic jsem nevyplivla, Toffife se mi doslova rozpustilo na jazyku.Zvládla jsem to, pro mě další krůček k úspěchu.Přiznávám, že jsem šla hned zkontrolovat, jestli se to už někde neprojevilo.Pak jsem sama uznala, že se opět začínám chovat bláznivě a v klídku se vrátila do pokoje.Nenechám se ovládat anorexií, nikdy.

Ještě více zatnout zuby

25. dubna 2012 v 22:59 Adminka píše..
Krásky mé,
mám hodně novinek, po dnešku.Ve škole jsem dostala výbornou známku ze slohu, podle učitelky myslím jinak než ostatní a měla jsem to výborně propracované.Omyl, psala jsem to ve škole při hodině, nepřemýšlela nad tím, pouze psala od srdce.Ale hodně mě to potěšilo, jednou bych chtěla jít na cestu journalistiky.Pak se prý třídní učitelka ptala holek, proč se se mnou nebaví a co se děje.Odpověděly jí, že je všechno v pořádku a úplně normálně se se mnou baví.Aha, jasně.Ale oni jsou ještě takové..nevyspělé.Nemám nijak potřebu za nimi dolézat.S jídlem jsem se začla zlepšovat, ale to není teď to hlavní.Dnes před tréninkem jsme s kamarádem probírali zajímavé věci.Radil mi ať přiberu na prsou a zadečku.Vysvětlila jsem mu, že to vážně neovlivním a že kdybych přibrala, přiberu na bříšku.Pak mě nějak objal a v tu chvíli se odtrhl."Ty žebra?!" řekl.Pak už jsme tohle ani neprobírali.Uprostřed tréninku na mě trenérka ale křičela, že nevypadám vůbec drsně a působím jako nějaká křehká víla.A pořád dokola.Co, co mám sakra dělat abych působila víc drsně?Kroky dělám správně, nemůžu za to, jak působím!Taky mě mrzelo jak tam lidi, včetně trenérky pomlouvali jednu hodně tlustou holku - B., proto jsem se ani neozvala, když se mi jedna z těch obézních tam smála, kvůli tomu jak působím.Co jsem měla říct?Že ona tak nikdy působit nebude, protože vypadá jak sumo?Že kroky dělám správně jen nevypadám jako ona?Ne, nejsem mrcha.Nikdy jsem B. neviděla, ale to, jak jí popisují je vážně neskutečné.A i ty tlusté holky se jí smály a pomlouvaly, nepochopím.Kdyby alespoň bez trenérky, přijde mi to hrozně smutný.Vždyť je dospělá a chová se jak dítě.Doma jsem si sundala mikinu a rodiče konstatovali, že jsem nějaká hubená.V tu chvíli jsem si nevhodně postěžovala na to, co mi říkala trenérka.Zavřela jsem se s mamkou do pokoje a rozbrečela se.Ten stres, všechno to na mě padlo.Nakonec mě rodiče postavili na váhu, i když jsem pochopitelně nechtěla.Nedívala jsem se a oni mi řekli, že mi může zkolabovat srdce a příští týden jdu k doktorce na převážení.Naposledy jsem měla o 6 kilogramů víc a to mi dávala čas.Netuším co teď bude, ale zároveň mi spadl kámen ze srdce, že už na to nejsem sama.Musím ještě trošku přidat na porcích abych minimálně přestala hubnout.Budu muset skončit s tancováním a dostat čas, kdy se hodím do normálu, jednou se třeba vrátím..Rodiče po mě nechtějí abych nějak výrazně přibrala.Naštěstí jim zatím stačí, abych začala pomalinku přidávat.Nechci se vzdát tance, ale co mi zbývá, hádat se s nimi nemůžu a nechci.Nic by to nevyřešilo..Tréninků je opravdu moc a takhle bych hubla do té doby než bych nezkolabovala.Přemluvila jsem je, ať můžu alespoň dotančit sezonu.Dovolili mi to, pod podmínkou, že se budu víc šetřit, abych se nezhroutila.Je toho hodně co bych vám chtěla říct, tolik pocitů a emocí, ale už budu končit.Nevím co se mnou teď bude, ale vím, že se musím snažit.Kvůli sobě, i rodičům.Musím se snažit víc, musím dál bojovat.Slibuji že budu!Nevím jestli je tohle jeden z mnoha článků co se tu ještě objeví, nevím jestli je to poslední, nebo jeden z mála.Promiňte, teď vám víc neřeknu, ale budu si vás hlídat.Vaše blogy by mi moc chyběly, nějakou dobu určitě.Mám vás ráda, nenechte si anorexií zničit život, snad dám brzy vědět.

Prázdninový den

24. dubna 2012 v 20:20 Adminka píše..
Zdravím dámy,
dny do letních prázdnin rychle ubíhají, což pro nás znamená jediné - makat.Ať už v hubnutí, nebo uzdravování.Dnes jsme měli prázdniny, protože jsou na naší škole příjímací zkoušky.Takže jsem měla konečně čas na svojí kamarádku a pejska, udělali jsme si krásnou procházku.Musím vám říct, že si připadám už víc normální.Přes těch tisíc kalorií denně je vážně hodně jídla, zvlášť pro mě, když miluji zdravé věci.Takže abych se tam nějakým způsobem dostala, je toho hromada.Dnes jsem se dívala na report jedné bulimičky.Celá rodina tam pláče a prosí jí, je to vážně smutné.Sobectví, o tom poruchy příjímu potravy jsou.Chtělo se mi z toho brečet.Připomělo mi to dny, kdy moji rodiče plakali kvůli mě.Všechno je to boj, ať už záchvatové přejídání, anorexie nebo bulimie.Dnes odpoledne jsem si k obědu vzala ovesnou kaši čokoládovou.Před tím jsem hodně pila, takže jsem měla pocit, že nevstanu z gauče a na chvíli jsem musela zavřít oči, protože se mi dělaly mžitky před očima a barvy splývaly, komické.Také se musím pochlubit, měla jsem teplou večeři (fotka napravo).Takhle najedená už jsem dlouho nebyla.Večeře se skládala z jedné mrkve, dvou zelených, na vodě dušených paprik a 200g filé Nowaco - vařených také na vodě.Myslím že zdravé, chutné a přitom tak moc zasytí.Nejdřív jsem si chtěla vzít jen 100g, ale pak jsem si řekla, že udělám mamince radost!Bylo to skvělé, takže jsem radost udělala i sobě. :)

Rybí filé

24. dubna 2012 v 17:28 Recenze potravin

Informace:
Pokud chceme mít lehkou večeři a přitom chutnou a teplou, je filé právě tím pravým ořechovým!Ale pozor, pokud chceme vytvořit opravdu dietní pokrm, nepřipadá v úvahu smažení, nýbrž dušení na vodě!Máme mnoho možností jak si filé zpříjemnit.Můžeme si ho například zapéct se sýrem, nebo dát s dušenou zeleninou - to je pro dietu to nejlepší.Pokud člověk chce, může si ho dát i s brambory, či špenátem.

Výhody:
Velký obsah bílkovin, lehké jídlo a přitom dietní.

Nevýhody:
-

Energetická hodnota pro jednu porci:
-záleží na druhu, všude je to jiné, můžeme sehnat lehčí, ale i kaloričtější, pro mražené Nowaco je energ. hodnota následující:
68 kcal / 100 g - 1 kostka


DON'T COPY!

Co cítím

23. dubna 2012 v 14:38 Adminka píše..
Mé milé,
proč poslední odbou tolik nepíšu?Upřímě, vaše blogy si stále pročítám, každé ráno i večer klikám na odkazy co mám v menu pod nadpisem oblíbené.Ale sama moc nepřispívám.Chcete znát důvod?Něco vám povím..minulý týden ve čtvrtek jsme měli hodinu hudební výchovy.Učitel začal pouštět hudbu od známých skladatelů a všichni se otráveně váleli po lavici.Já to ale vnímala a u toho přemýšlela.Jak mi hudba zněla v uších, napadl mě příběh a začla jsem ho načrtávat na malý kus papíru.Na levé straně je tma, která vyjadřuje zlo.Uprostřed je hluboká jáma a na dně ruce s velkými drápy, po obvodu jámy kořeny.Malá, křehká dívenka padá právě do této propasti, stále níž a níž, ale zachytila se.Šplhá po kořínkách zase zpět.Tentokrát ale vylezá na druhé straně.Tam už je světlo, lepší život.Chtěla jsem tím říct, že někdy člověk musí překonat překážky aby se stal lepším člověkem, musí zabojovat.Ta dívka bych mohla být já, došlo mi po chvilce.Dostala jsem se do špatné party, pak mě stahovalo ZP, sebepoškozování, problémy s jídlem.A ty ruce na dně?Nedostaly mě, protože já zabojovala.Příjmy úspěšně navyšuji, zvládám to.Už jsem na té druhé a lepší straně.Když píšu tenhle článek, chce se mi brečet.Ale štěstím..mám vše po čem jsem kdy toužila.Tohle všechno mě tak moc změnilo, k lepšímu.Jsem úplně jiná.Vážím si rodiny, jsem za ně strašně vděčná, zlepšil se mi s nimi vztah, uvědomila jsem si, jak jsou pro mě důležití.Najednou pro mě není zátěž a problém s nimi trávit čas.Právě naopak, najednou jsem tak ráda za to, že je mám.Když mi zavolají, ať něco udělám, jsem ráda že je slyším a není to pro mne žádný problém.Taky mám skvělého pejska, po kterém jsem vždy toužila.Když jsem se dnes v noci vzbudila, ležel pod mojí rukou.Cítila jsem jeho dech a on zase můj.Strašně mě baví focení, naučila jsem se makat, sportuji, jsem rozumější a kluci o mne jeví zájem.Cítím se dobře, volná a záleží mi i na tom, aby se cítila dobře i má rodina.Poznala jsem falešné kamarády, ale i ty skutečné.Poznala jsem, co je to život.Tak to je vše, co jsem dnes měla na srdci. :)

Život je fajn

21. dubna 2012 v 10:28 Adminka píše..
Zdravím mé milé, :)
promiňte, že píšu až teď a články teď nepřibývají každý den.Určitě to napravím, ale tentokrát jsem vám chtěla napsat až po vážení, které proběhlo dnes ráno.Nepřibrala jsem ani gramík, ba naopak.Mám 42-43 kg a to jsem teď dva týdny jedla více, než jsem byla zvyklá (cca 1000 kcal).Příští týden si zase lehoulince přidám, ale není kam spěchat.Zlepšiju se, přidávám pomalu na porcích a cítím se dobře..Vždyť léčení není nikdy maraton, ale běh na dlouhou trať.A já měla skvělý start, nemusím doběhnout první, důležité pro mě bude, když doběhnu do cíle.Zítra máme opět celý den závody a dnešek mám volný.Celá rodina je mimo Prahu (kvůli mým závodům jsem musela zůstat doma), takže půjdu s kamarádkou do Prahy fotit a užívat si volného dne.A zítra nám držte palce!Mám vás ráda slečny, jděte za svým snem a radujte se z maličkostí.

Focení, to miluji

17. dubna 2012 v 19:35 Adminka píše..
Ahoj slečny, ;)
promiňte že to tu teď trošičku zanedbávám, ale vaše blogy si čtu ve dne, v noci.Jak jsem na tom já?Sanžím se do sebe dostat alespoň těch 1000 kcal na den a řeknu vám, někdy je to docela práce.Kdybych se tvrdě nesnažila, vystačila bych si i s půlkou.Když jsem si dnes přihodila i jen ubohou zelenou papriku ke svačině, myslela jsem, že se z těch křečí zblázním.O víkendu skočím na váhu, trošku se bojím, jestli jsem nepřibrala, ale snad ne.Včera jsme měly na tréninku takový zvláštní rozhovor."Koho tady drbete?" přišla jsem k holkám s úsměvem. "Zatím nikoho, ale budem." "Jo!Třebáá.., tebe!" začly vtipkovat.Stála jsem u nich, a oni si ze mně naschvál dělaly srandu a hrály, že tam nejsem. "Holky, poslouchejte, podle mně je to anorektička." "Jo, na tom něco bude." smály se a já s nimi.V duchu jsem si ale říkala, kdyby tak věděly o tomhle všem.Doma jsem se zase bavila s maminkou a ona se mně ptala kolik teď vážím. "Vždyť máš ručičky jak ptáček, jsi taková hrozně droboučká a působíš až nemocně.." řekla a vypadala, že se každou chvílí rozpláče.Začla jsem jí uklidňovat, tohle je to proč se snažím.I kvůli sobě, to určitě, ale nechci být tak sobecká a ubližovat ostatním, hlavně rodině.Jinak si teď zakládám nový blog.Né o hubnutí, ale o focení, to je něco co miluji!Jen ho musím nějak zvýraznit, takhle mi tam nikdo chodit nebude.Nemáte nějaké tipy?Mám vás ráda berušky, držte se.