Téma týdne - Zoufalství

29. února 2012 v 15:54 |  Téma týdne
ZOUFALSTVÍ - Deset písmen a tolik pocitů.Lidé jsou zoufalí, když neví jak dál.Často ztratí blízkého přítele, nebo někoho z rodiny, záleží na povaze člověka, jak to všechno nese.Někdo se může zhroutit, kvůli věci, která je pro ostatní normální, ale zoufalí lidé mohou být i často nemocní.Dovedete si vůbec představit, jak je zoufalý člověk například s poruchou příjímu potravy?Neví co má dělat a jaký hlas ve své hlavě poslouchat.Vyčítá si všechno a nemůže žít normální život, je dost těžké se z toho dostat.Je často na všechno sám, nebo si tak připadá.Uzavřený, jen s tím hlasem, který mu radí ať nejí.I to je zoufalství, když se dívá do zrcadla a po tvářích mu stékají slzy.Nenávidí sám sebe, nemá přátele a doufá, že když bude hubenější, bude všechno lepší.Bohužel vás to někdy ovládne až moc a nakonec třeba i porazí.Nebo když vidíte umírat nejlepšího přítele, jak se cítíte?Nemůžete říct špatně, nebo hrozně.To se říká, když dostanete ve škole pětku, ale ne když se vám stane něco podobného.Pro tyhle případy bych volila to slovo.Propadnete v zoufalství.Všechno se zastavuje, ale né úplně, uvědomujete si, že čas nevrátíte a že stále běží dál.Každá sekunda vám připadá jako hodina.Chcete tak moc vrátit čas, jenže ono to nejde.Je pozdě a vy už se jen ptáte sami sebe, jestli je to vážně realita.Křičíte, nedokážete se ovládat.Prosíte, voláte pomoc, zoufale zvedáte oči k nebi, i když ani nevíte ke komu, lidé jen přihlížejí, nedělají vůbec nic.Doufáte, že existuje něco jako spravedlnost, ale i kdyby existovalo, každý musí jednou odejít.Jenže to si v tu chvíli nepřipustíte.Když už nedýchá, je to ještě horší.Pocity viny, všechno kolem, najendou to na vás padne.Snažíte se pomoci, ale nejde to, je už příliš pozdě.Prosíte ho ať se vrátí, doufáte, že vás slyší, že to všechno najednou přestane a bude jako dřív.Nejradši by jste taky zemřeli, šli s ním, cítíte jak ztrácíte dech, je těžké pochopit, že už je konec a vy klečíte na tvrdém betonu, nad mrtvolou někoho, kdo pro vás byl vším.Víte, sama jsem si to prožila.Mám nízký tlak a často omdlívám.Tehdy jsem cítila, že to přichází.Že každou chvíli omdlím, to ten stres, že to prostě nevydržím.Ale když jsem ho tam viděla ležet, vím přesně co jsem si říkala, každou myšlenku, tohle se vám prostě vryje do paměti.Říkala jsem si, že teď nemůžu omdlít, že mám ještě šanci mu pomoci, teď ho nesmím opustit..nezachránila jsem ho, nezvládla jsem to.Já ani doktoři, kteří přijeli, když už bylo po všem.Jen tím chci říct, musíte se pokusit, i když jste tak strašně zoufalí, pomáhat těm, kteří to potřebují mnohem víc.Protože vy máte na to se sebrat..Každý na to má.Jen to v sobě musí najít v pravou chvíli
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama