Únor 2012

Úvod

29. února 2012 v 16:14
Tumblr_ltrrmmyqy71r48oe3o2_500_large
Bonjour princesse, říkejte mi Ebi.Nemám ráda tyhle uvítací články, takže to shrnu rychle.Většina z vás mě již zná z minulého blogu, důvod proč jsem se přestěhovala sem je jednoduchý a prostý.Šlo mi o adresu blogu.Já už nechci nikdy zapomenout na to, že můj hlavní cíl je zdravý životní styl.Chci být šťastná, jíst zdravě a sportovat.Snad se mi to podaří, ale věřím, že s vaší podporou určitě.Poslední dobou jsem se změnila, tohle všechno mě změnilo, ale hlavně posílilo.Sebralo mi to spoustu věcí, ale musím říct, že mi to dalo i to nejdůležitější.A to sebe samu.Jsem jiná, nová a už lepší.Ze zkaženého, drzého fracka se stala úplně jiná holka.Takhle mi to vyhovuje a takhle to také chci.Možná citlivější a na pohled uzavřenější, ale také rozumější.Myslím, že to nejhorší je za mnou a teď si půjdu vlastní cestou, za krásným životem.Chtěla bych, abyste na mě byly pyšné, ale né za to, že nejím, ale za to jak jím a sportuji.Chtěla bych vám ukázat světlejší cestu.

Mé přání je volnost

29. února 2012 v 16:09 Zamyšlení
Tumblr_luwcq0mvjl1qdcr3qo1_500_large
Jak to všechno začalo?
Ve škole mi vždycky holky chválily postavu, dělalo mi to dobře, tak jsem se rozhodla, že si jí chci udržet a že nesmím přibrat.Jako kamarádky jsme se dohodly, že budeme zdravě jíst a sportovat.Je to ale brzo opustilo, mě bohužel ne.Už od mala jsem se hlídala, prostě jsem se s tím narodila, už brzo jsem si hrála s myšlenkama, že už to jídlo raději nechám, co kdybych byla tlustá, nebo že si dám jen jeden kopeček zmrzliny, člověk přeci nikdy neví.Mám to v hlavě odmalinka.Táta mě chválil, že se hlídám a necpu se jako ostatní.Pak jsem zhubla, byla jsem šťastná a hubla jsem dál, už i s hladovějícíma jídelníčkama.Bylo tu konečně něco, co mi šlo.Když přišly prázdniny, nějak se mi to pokazilo.Musela jsem jíst to, co jsem nechtěla a trošku jsem přibrala.Zrovna jsme byli na nákupech a já se s mamkou zavřela do kabinky.Nebyla jsem tlustá, byla jsem úplně normální, štíhlá, ale né tak jako dřív.V upnutém tílku se mi už koukalo větší bříško a já se mámy zeptala, jestli jsem přibrala.Zasmála se a řekla, že možná trošku.Syn známých si ze mě ještě dělal srandu, že jsem tlustá.Někdy zase říkal že hubená, anorektická, pak jsem byla zase tlusté prase..všichni mu říkali, ať mlčí, že ze mě ještě udělá anorektičku.Když jsme se vrátili z dovolené, běžela jsem k váze.Váha ukazovala víc než dříve a já se rozbrečela, běhala jsem po bytě s tím, že jsem nejtlustší holka na světě, rodiče se mi smáli a nebrali to vážně.A začal kolotoč.Hladovky, přejídání, nikam to nevedlo.Koupila jsem si i projímadlo a trápila se.Díky Bohu mi nikdy nešlo zvracet.Strácela jsem kamarády, nehubla jsem, neměla jsem nic.Rozhodla jsem se, že zkusím jíst normálně a žít normální život.Jenže po nějaké době kdy nejíte nic, nebo naopak všechno, ani nevíte co je normální porce, ale rozhodla jsem se, že to zkusím.Když jsem si šla večer pro něco k jídlu, většinou ovoce, nebo zelenina, táta na mě vrhl zlý pohled a řekl mi, že si furt stěžuju jak jsem tlustá, ale stejně je večer a já jím.Strašně mě to urazilo, byla jsem naštvaná, třískla dveřmi a řekla si, že mě ještě bude prosit, abych se najedla!Máma mi někdy řekla, že jsem jak kyselina a táta tomu ještě přidal tím, že jediný způsob jak zhubnout je prostě nežrat.Tak jsem se toho chytla.Jedla jsem fakt maličko, když byli rodiče pryč, tak třeba vůbec.Jídlo jsem schovávala.Do skříně, do krbu, do šuplíků, do tašek.U společného jídla jsem si třeba chleba strčila do rukávu a podobně.Jednou se to ale muselo provalit, mamka pro něco šla ke mě do šuplíku a protože nevěděla přesně kde to je, našla všechno co jsem měla schované.Deník, projímadlo, žiletky, cigarety, kterými jsem zaháněla hlad, no bylo toho spoustu.Najednou mě vážně prosili ať jím.Vyšlo mi to co jsem chtěla.Jenomže se mnou už to bylo horší, nešlo najednou najet na starý režim.I když, s projímadlem jsem skončila ze dne na den a vyhodila staré balení, slíbila jsem to.Ráno mě táta kontroloval, jestli snídám.Kolikrát se mi to povedlo odhodit třeba do krabice od musli, ale najednou se ani neotočil.Řekla jsem, že si to vezmu do pokoje.Za chvíli za mnou přišel a položil mi další kus perníku na talířek.Rozbrečela jsem se, že to jíst nebudu, že nechci, už jsem přece měla, doslova jsem šílela.Odešel a za chvíli se vrátil s kusem perníku co jsem před tím strčila do skříně.Hodil to po mě, ale ani nekřičel.Neměl sílu.Jen řekl, že chce abych byla v pořádku.Říkala jsem jim, že svačiny nevyhazuju, ale lhala jsem.Naivně jsem si myslela, že na to nepřijdou, ale oni měli navrch, byli chytřejší.Do svačin mi mazali máslo a já bych nic s máslem v životě nespolkla.Taky jsem si odhlašovala obědy ve školní jídelně, myslela jsem, že ani netuší jak zjistit, jestli na ně chodím, ale mýlila jsem se.Takže další problém.Už přede mnou ležel papír k navštívení psychologa přes poruchu příjímu potravy.Odmítla jsem to, nechtěla jsem tam jít a ani jsem nešla, občas si říkám, jestli to nebyla chyba.Byla jsem pořád na dně, pořád jsem hubla a kamarádky na tréninku mi moc nepomohly, když mi řekly, jak jsem roztomilá s těma baculatýma tvářičkama a podbradkem.Smála jsem se, ale uvnitř jsem křičela.To mě nutilo se nezastavovat.Moje doktorka už viděla, že mám problém a vzhledem k tomu, že nemám ani menstruaci mi nařídila přibrat a zakázala cvičit.Pravděpodobně né kvůli váze, která není nijak extrémě nízká, ale právě kvůli měsíčkům, které podle mě nemám kvůli velké sportovní zátěži.Cvičit oficiálně nesmím jen doma, nejdřív mi chtěla zakazát sport úplně, ale to jsem se s ní začala hádat.Ona to strašně přehání, jenom proto, že moje máma je taky doktorka, tak nechce udělat chybu.Váhu mám v podstatě úplně normální, ale v dubnu mám jít na převážení, jestli jsem nezhubla.Teď už mám ten hlas v hlavě ve dne i v noci a lituju, že jsem někdy začínala.Bohužel mi nestačí být normální, nebo štíhlá.Já chci být hubeňounká a křehká panenka, chci být v něčem výrazně lepší, než holky kolem mě.Asi před dvěmi lety jsem ve škole měla referát na téma anorexie.Nechápala jsem to, říkala jsem si, že bych nikdy nemohla takhle dopadnout, vždyť alespoň trošku inteligentní člověk by začal jíst, prostě by to do té pusy strčil.To jsem netušila, jak je to složité.Jednoho dne ráno jsem si říkala, že si dám větší snídani, ale prostě to nešlo, ta stvůra v hlavě mi to nedovolila, řvala na mě, ať přestanu.Poté jsem si chtěla něco dát, byla jsem slabá, ale nemohla jsem.Bála jsem se těch výčitek, toho co by bylo, tak jsem se šla pro jistotu jen napít a k svačině jsem měla jeden lok minerálky.Kdybych si dala něco jiného, zase bych si to celý večer vyčítala a to jsem nechtěla.Mám vůli jíst málo, nebo naopak nemám vůli jíst normálně?To je otázka.Proč zrovna já?Další otázka.Pokud se tohohle budu chtít vážně zbavit, budu potřebovat víc síly, není to jen o tom to jídlo strčit do pusy, žvýkat a spolknout.Je to mnohem horší, je to o pocitech.Utečte od toho, dokud je čas.Mé jediné přání je být volná a věřím, že se mi to časem podaří.Teď si myslím, že z nejhoršího jsem venku.Ty depresivní časy jsou za mnou a já už se snažím žít jen zdravě a být šťastná!Zatím se mi daří, už to nechci jinak.

Téma týdne - Zoufalství

29. února 2012 v 15:54 Téma týdne
ZOUFALSTVÍ - Deset písmen a tolik pocitů.Lidé jsou zoufalí, když neví jak dál.Často ztratí blízkého přítele, nebo někoho z rodiny, záleží na povaze člověka, jak to všechno nese.Někdo se může zhroutit, kvůli věci, která je pro ostatní normální, ale zoufalí lidé mohou být i často nemocní.Dovedete si vůbec představit, jak je zoufalý člověk například s poruchou příjímu potravy?Neví co má dělat a jaký hlas ve své hlavě poslouchat.Vyčítá si všechno a nemůže žít normální život, je dost těžké se z toho dostat.Je často na všechno sám, nebo si tak připadá.Uzavřený, jen s tím hlasem, který mu radí ať nejí.I to je zoufalství, když se dívá do zrcadla a po tvářích mu stékají slzy.Nenávidí sám sebe, nemá přátele a doufá, že když bude hubenější, bude všechno lepší.Bohužel vás to někdy ovládne až moc a nakonec třeba i porazí.Nebo když vidíte umírat nejlepšího přítele, jak se cítíte?Nemůžete říct špatně, nebo hrozně.To se říká, když dostanete ve škole pětku, ale ne když se vám stane něco podobného.Pro tyhle případy bych volila to slovo.Propadnete v zoufalství.Všechno se zastavuje, ale né úplně, uvědomujete si, že čas nevrátíte a že stále běží dál.Každá sekunda vám připadá jako hodina.Chcete tak moc vrátit čas, jenže ono to nejde.Je pozdě a vy už se jen ptáte sami sebe, jestli je to vážně realita.Křičíte, nedokážete se ovládat.Prosíte, voláte pomoc, zoufale zvedáte oči k nebi, i když ani nevíte ke komu, lidé jen přihlížejí, nedělají vůbec nic.Doufáte, že existuje něco jako spravedlnost, ale i kdyby existovalo, každý musí jednou odejít.Jenže to si v tu chvíli nepřipustíte.Když už nedýchá, je to ještě horší.Pocity viny, všechno kolem, najendou to na vás padne.Snažíte se pomoci, ale nejde to, je už příliš pozdě.Prosíte ho ať se vrátí, doufáte, že vás slyší, že to všechno najednou přestane a bude jako dřív.Nejradši by jste taky zemřeli, šli s ním, cítíte jak ztrácíte dech, je těžké pochopit, že už je konec a vy klečíte na tvrdém betonu, nad mrtvolou někoho, kdo pro vás byl vším.Víte, sama jsem si to prožila.Mám nízký tlak a často omdlívám.Tehdy jsem cítila, že to přichází.Že každou chvíli omdlím, to ten stres, že to prostě nevydržím.Ale když jsem ho tam viděla ležet, vím přesně co jsem si říkala, každou myšlenku, tohle se vám prostě vryje do paměti.Říkala jsem si, že teď nemůžu omdlít, že mám ještě šanci mu pomoci, teď ho nesmím opustit..nezachránila jsem ho, nezvládla jsem to.Já ani doktoři, kteří přijeli, když už bylo po všem.Jen tím chci říct, musíte se pokusit, i když jste tak strašně zoufalí, pomáhat těm, kteří to potřebují mnohem víc.Protože vy máte na to se sebrat..Každý na to má.Jen to v sobě musí najít v pravou chvíli


Lehký banán v čokoládě

29. února 2012 v 15:49 Recepty


Poznámka:
Je tu někdo, kdo miluje banán v čokoládě, tak jako já?Proč se ho tedy hned vzdát?Tohle je opravdu lehká a přitom stejně skvělá verze!:) Pochutnáme si, bez výčitek a ještě budeme krásně fit!

Ingredience pro jednu porci:
- banán
- Granko

Postup:
Banán rozkrájíme na menší části, postupně rozmačkáme v misce.Přisypeme 1-3 kávové lžičky Granka, poté pořádně promícháme.A dobrůtka je na světě!Přitom tak rychlá, skvělá i zdravá - celé je to v podstatě jen o banánu, Granko tomu dodá vynikající čokoládovou chuť a ani se nemusíme hrozit nad kaloriemi!Nenechte se oklamat fotkou, výsledek je opravdu výborný.Pokud chceme tohoto dezertu více, potřebujeme také více banánů a tím pádem přisypeme více lžiček Granka.

Energetická hodnota pro jednu porci:
cca 140 kcal

DON'T COPY!

Zrychlení metabolismu

29. února 2012 v 15:48 Adminka radí...
Hodně jsem si zkazila metabolismus a nepracuje mi tak, jak by měl - proto jsem se rozhodla najít pár tipů z různých
webovek na zrychlení, sepsat vám to dohromady
a řídit se tím.

- snídat (Kvalitní snídaně by měla obsahovat celozrné pečivo, mléčný výrobek, ovoce či zeleninu.Když spíme, náš metabolismus se zpomalí, snídaně ho dá zase do pohybu.Když vynecháme snídani, naše tělo bude spalovat méně kalorií, než by mohlo.)

- pít od rána (Ten kdo ráno pije jen kávu, dělá velikou chybu, - káva organismus spíše odvodňuje, ale tělo potřebuje tekutiny doplnit!Ani černý, či zelený čaj se do tekutin nepočítají, měli bychom po ránu vypít vodu, nebo 100% džusy doplňené vodou.)

- budujte svaly (Sportovci mají klidový energetický výdej vyšší, protože svaly spalují 3x více kalorií než tuková tkáň.Pro svaly jsou výborné oříšky, proto se vyplatí je jíst.)

- jezte vícekrát denně maličké porce (Čím častěji jíme, tím rychleji nám pracuje metabolismus.)

- hýbejte se

- choďte dříve spát (Jinak vám bude chybět energie, budete mít větší hlad, a vaše tělo bude produkovat více inzulínu, který podporuje ukládání tuků.)

- dopřávejte si bílkoviny (Bílkoviny jsou pro správnou výživu nepostradatelné!-Maso, ryby, oříšky, mléčné výrobky..)

- snažte se odbourat zbytečný stres